První písemný doklad -o existenci Seče pochází z roku 1318, kdy se v deskách zemských připomíná Svěnek ze Seče. (Desky zemské byly úřední spisy, do nichž se zapisovaly převody pozemkového ma­jetku i obžaloby a obeslání šlechticů k zemskému soudu pro trest­né činy.) Název osady vznikl z obecného jména seč, které označova­lo jednak sekání, jednak jeho výsledek: místo vysekané, mýtinu. Svědčí o tom, že obec vznikla na místě vykáceného lesa při středo­věkém osídlování Českomoravské vrchoviny. (Stejně jako různé Pase­ky, Proseče, Rozseče, Rozsíčky a Polomy, jakož i četné 23áry, 23árce, Z3írce a Zhoře, vzniklé na místě lesa odstraněného ohněm, vypáleného, vyžSářeného.)

Ve 14. a 15. století byla Seč majetkem zdejších zemanů (v ro­ce 1440 zde sídlil Jan ze Seče), ale počátkem 16. století se Seč už připomíná jako součást panství chebského a náleží Trčkům z Lí­py. V roce 1533 se o ní mluví jako o městečku a uvádí se, že zde stojí pivovar.

V roce 1555 prodal Vilém Trčka chebské panství a Lichnici bratrům Robmhápům ze Suché. Ti se rozdělili tak, že Albrecht do­stal Líchnici a Václav zboží ohebské. Protože hrad Oheb byl tehdy již pustý, vystavěl si Václav Robmháp v Seči panský dům a zřídil tu hospodářský dvůr. Panství ohebské se proto začalo nazývat pan­stvím sečským. Byla též vystavěna nová pila (připománá se roku 1567). V roce 1580 byl v Seči zřízen hrdelní soud (existoval až do poloviny 18. století, kdy bylo hrdelní právo pro celou oblast soustředěno u soudu chrudimského). Popravovalo se na dvou místech. Jednak při dnešní silnici k Běstvině v místech, kde stojí kaplič­ka, jednak na poli, jemuž se říká U spravedlnosti.

V roce 1583 koupil sečské panství Albrecht Bryknar z Bruk-štejna, jeho syn vyměnil v roce 1596 ssčské zboží s Karlem Zárubou z Hustiřan za zboží tisimické. Karel Záruba s manželkou nechali přestavět jednoduché panské sídlo na zámek s pěkným pískovcovým renesančním portálem, zdobeným jejich erby, kanelovanými (žlábko­vanými, rýhovanými) sloupky a konzolovitou římsou s postavami ry­tířů na okrajích. Kolem erbů jsou nápisy, uvádějící jméno objedna­vatele a rok stavby ("Karel Záruba z Hustiřan na Radimi a Setči, Jeho Milosti Císařské kráječ léta 1610" a "Anna Zárubová rozená z Valdštejna na Radimi a Sedči léta 1610"). Zárubové vystavěli také v letech 1610 - 20 nový kostel na náměstí (starý, kolem ně­hož je dnes hřbitov, pochází ze 14. století). Protože byli neka­tolíky, museli po vydání Obnoveného zřízení zemského (I62?)ode-jít ze země. Prodali proto v roce 1628 panství Eratiškovi de Cou-riers, který je spojil s panstvím nasavrckým. S nasavrckým zbožím se Seč později dostala jako věno do majetku SchSnfeldů a Anersper-ků. posledním soukromým majitelem sečského zámku a dvora byl stat­kář Mareš.

Koncem 17. století se v Seči rozvíjelo tkalcovství a v 18. století výroba mušelínu. Po zrušení poddanství (1848) bylo měs­tečko v roce 1853 povýšeno na město a dostalo vlastní erb s stříbr­nou lilii v červeném poli vroubeném drobnými lístky. Obyvatelé se v 19. století živili převážně zemědělstvím, postupně se mezi nimi vyhrazuje vrstva větších sedláků. Vedle zemědělství se provozovalo i povoznictví a různá řemesla.

Za buržoazní republiky očekávali zdejší rolníci rozdělení po­zemků patřících dvoru, ale k parcelaci nedošlo. V městě, kde ne­existoval žádný průmyslový závod, bylo těžké sehnat zaměstnání. Mnozí občané proto museli hledat práci v okolí. Jen načas byl ten­to problém odstraněn stavbou přehrady v údolí Chrudimky (1924 -- 1934), která zaměstnala hodně místních i okolních lidí.

Po druhé světové válce a po únoru 1948 se-v souvislosti s budováním socialismu - způsob života v Seči zcela změnil. Proběhla kolektivizace zemědělství, občané se podílejí na správě své obce pomocí zástupců v MFV. Změny se projevují navenek nejvíce výstav­bou města. Byla provedena výdlažba silnic a náměstí, vybudováno zdravotní středisko, moderní prodejna potravin,nový hotel, kultur

( čerpáno z publikace - 100 let požárního sboru v Seči )